Anna Hulačová / Profil laureáta

Anna Hulačová vystudovala Ateliér intermediální tvorby II (u Jiřího Příhody) na AVU v Praze. V roce 2010 absolvovala studijní stáž na Korean National University of Arts v Soulu v Jižní Koreji. Hulačová je bytostnou sochařkou, která zpracovává české lidové tradice, estetiku a rituály vycházející z prostředí venkova, kde vyrostla a dospívala. Další její inspirací je východoasijské umění, ale také art brut, sci-fi či osobní mytologie. Její tvorba nese prvky tajemství, hledání archetypů a univerza. Ráda tvoří na pomezí minulosti a budoucnosti, kdy z minulosti vytahuje předlohy, kupř. starověké sochy, které jsou fyzicky zachovány, ale jejich smysl nám již není plně znám. Její dílo se nese na inspirativní vlně maskami, které jsou charakteristické pro dané kmenové skupiny a jejich rituály. V podání Anny Hulačové jsou rituály nahrazeny uměleckou performancí. Velmi zdařile kombinuje přírodniny - medové plásty, vosk, dřevo, obilí, proutí, vajíčka s lidovou tradicí a uzavírá to uměleckým potenciálem, tedy kreativním rozměrem, který tomu dává řád, smysl, poselství a určitý odstup s prvky vtipu a ironie. Hulačová ve své tvorbě ale také využívá celou řadu technických materiálů - beton, silikon, tmel atd. Kombinování přírodních a technických materiálů značí schválnou nejednoznačnost, která je pro interpretaci jejího díla stěžejní. Často uplatňuje dvě sochy, které spolu pomyslně promlouvají. Transkulturní přesahy v těchto dialozích zdůrazňuje bustami. Kupř. u díla Blízká setkání vlastního druhu z roku 2013 - jedna busta odkazuje na mimozemské civilizace (ufo) a druhá na východoasijské inspirace (Buddha). Anna Hulačová tvoří ve snaze zachytit universum, které převádí do lidové podoby, aby bylo snáze pochopitelné. Vyzdvihuje tak spornost, kterou vyvolává počáteční popisností, aby ji posléze v určitých momentech procesu tvorby převedla do abstraktní polohy. Tím divákovi nechává prostor pro vlastní představivost a zároveň jej znejišťuje.
Dialogy člověka a přírody, člověka a univerza jsou pro ni klíčové od začátku její tvorby. Upozornila na sebe dílem Babička (2010), které představila na klauzurách na AVU. Bustu udělala ze dvou druhů hlíny, které zpracovala za pomoci tvořítka na cukroví a pro vlasy použila stébla obilí. Dva druhy hlíny symbolizovaly dvě země, kde babička prožila svůj život, jedna rodná a druhá ta, kam se po svatbě přestěhovala. Symbolika je pro Annu Hulačovou důležitá. Využila ji i ve svém díle Království v kufru (2009), se kterým získala ocenění na Essl Art Award v roce 2009.
Při performancích Anna Hulačová často používá masku a oheň. U performance Roje a zdroje z roku 2012 měla na hlavě šátek, jehož dekor odkazoval na zobák ptáka sedícího na stromě, při performanci Situace 31 v pražském Pavilonu z roku 2012 zase měla masku ze dřeva a včelích plástů s knoty, z kterých stékal vosk, a protože svíce hořely, tak Anna z vosku pak kreslila. V poslední době tvoří konvexní a konkávní objekty - busty, jejíchž základním materiálem je beton a popisnou část zastupuje vytištěná fotografie - kupř. Kráska a netvor z roku 2013. Od tohoto roku opouští kresbu, pomocí níž dekorovala své sochy a nahrazuje ji fotografií. Kresba je důležitá kupř. u děl Rytíř Ivan nebo Víra (Svatý Jiří), obojí z roku 2012.
Anna Hulačová vystavovala v Praze například v Galerii Pavilon (2012), v Altánu Klamovka (2013), v Galerii 35m2 (2013) nebo v Galerii 207 (2014). Výstavní projekty pojímá jako komplexní instalace a často vytváří díla pro daný výstavní prostor.
/Zdroj: www.artlist.cz/